Tragický osud významné památky ruského exilu
Dramatický příběh vzniku a postupné zkázy památkově chráněné ruské kaple na Olšanských hřbitovech v Praze
Vladimir Pomortzeff
badatel
Slavná památka se doslova rozpadá před očima veřejnosti. Ruská kaple na pražských Olšanských hřbitovech prožívá v předvečer oslav 100. výročí svého založení pravděpodobně své nejtemnější období. Jedinečné sakrální stavbě hrozí, že se stane pomníkem lidské nevědomosti a lhostejnosti. Je nutné přijmout naléhavá opatření. Jinak tato architektonická perla ruského exilu prostě zanikne.
Ruská hřbitovní kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze krátce po dokončení stavebních prací na podzim roku 1925 na dobovém snímku známého pražského fotografa Alexandra Gubčevského. Fotografie ze sbírky autora
Jednu z nejznámějších památek ruského exilu postavili za pouhých devět měsíců. Výkop pro základy budoucí kaple byl zahájen dne 28. srpna 1924. Slavnostní položení základního kamene se konalo za pouhé dva týdny, dne 11. září 1924. O dva měsíce později musely být stavební práce na půl roku přerušeny kvůli silným mrazům. Následující podzim však byla ruská kaple na Olšanských hřbitovech dokončena. Obřad vysvěcení nového svatostánku dne 22. listopadu 1925 vykonal metropolita Jevlogij Georgijevskij, správce ruských pravoslavných farností v západní Evropě, který za tímto účelem přicestoval z Paříže.
Návrh hřbitovní kaple v novoruském stylu vypracoval bez nároku na finanční odměnu ruský architekt Vladimir Brandt. Pomáhali mu mladí ruští studenti architektury Nikolaj Paškovskij a Sergej Clodt. Ruští inženýři Alexandr Mirkovič, Sergej Veličkin a Petr Nachodkin se ujali vedení stavby, rovněž bez nároku na jakoukoliv odměnu. Stovky obyčejných ruských emigrantů vykonávali zdarma veškerou hrubou práci. Dobrovolníků ochotných bezplatně pracovat na stavbě bylo tolik, že zájemci museli dlouho čekat, až přijde jejich řada.
Klíčovou roli na vzniku mimořádně hodnotné umělecké výzdoby kaple sehrál světoznámý ruský umělec Ivan Jakovlevič Bilibin, který v tu dobu žil v emigraci v Paříži. Vynikající grafik a autor nádherných ilustrací k ruským pohádkám, které obdivoval i jeho český kolega Mikoláš Aleš, ochotně přijal nabídku vytvořit návrhy mozaik a nástěnných maleb pro pražskou kapli. V létě roku 1927 se na východním průčelí kaple objevila první mozaika archanděla Michaela, zhotovená v pražské mozaikářské dílně Marie Foerstrové podle Bilibinova návrhu. O rok později byla nad hlavním vchodem instalována rozměrná mozaika Znamení přesvaté Bohorodice. Brzy poté přibyla nad vstupem do krypty třetí mozaika pravého obrazu Ježíše Krista, známého jako Mandylion.
Návrh hřbitovní kaple v novoruském stylu vypracoval bez nároku na finanční odměnu ruský architekt Vladimir Brandt. Pomáhali mu mladí ruští studenti architektury Nikolaj Paškovskij a Sergej Clodt. Ruští inženýři Alexandr Mirkovič, Sergej Veličkin a Petr Nachodkin se ujali vedení stavby, rovněž bez nároku na jakoukoliv odměnu. Stovky obyčejných ruských emigrantů vykonávali zdarma veškerou hrubou práci. Dobrovolníků ochotných bezplatně pracovat na stavbě bylo tolik, že zájemci museli dlouho čekat, až přijde jejich řada.
Klíčovou roli na vzniku mimořádně hodnotné umělecké výzdoby kaple sehrál světoznámý ruský umělec Ivan Jakovlevič Bilibin, který v tu dobu žil v emigraci v Paříži. Vynikající grafik a autor nádherných ilustrací k ruským pohádkám, které obdivoval i jeho český kolega Mikoláš Aleš, ochotně přijal nabídku vytvořit návrhy mozaik a nástěnných maleb pro pražskou kapli. V létě roku 1927 se na východním průčelí kaple objevila první mozaika archanděla Michaela, zhotovená v pražské mozaikářské dílně Marie Foerstrové podle Bilibinova návrhu. O rok později byla nad hlavním vchodem instalována rozměrná mozaika Znamení přesvaté Bohorodice. Brzy poté přibyla nad vstupem do krypty třetí mozaika pravého obrazu Ježíše Krista, známého jako Mandylion.
Mozaika archanděla Michaela podle návrhu světoznámého ruského umělce Ivana Jakovleviče Bilibina na východní fasádě ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Mozaika byla zhotovená v létě roku 1927 v pražské mozaikářské dílně Marie Foerstrové. Foto: Vladimir Pomortzeff
Ve stejnou dobu přímo v pařížském ateliéru Ivana Bilibina na Boulevard Pasteur mladý ruský ikonopisec Kirill Katkov maloval pod dohledem slavného umělce ikony pro ikonostas a chórové přepážky pražské kaple. Tehdy bylo Kirjušovi, jak mu všichni říkali, sotva dvacet let. Následně udělal Kirill Michajlovič Katkov skvělou uměleckou kariéru, maloval ikony a vyzdobil několik pravoslavných chrámů od Uruguaye po Kanadu. Pražský ikonostas byl jeho první velkou samostatnou prací. [1]
Ikonostas ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Většinu ikon ikonostasu namaloval v letech 1928 až 1929 mladý ruský ikonopisec Kirill Katkov přímo v pařížském ateliéru světoznámého ruského umělce Ivana Jakovleviče Bilibina. Foto: Vladimir Pomortzeff
Práce na návrzích nástěnných maleb pro pražskou kapli se z různých důvodů protáhla téměř o deset let. Bilibin dokončil zakázku zřejmě krátce před svým návratem z emigrace do Sovětského svazu na podzim roku 1936. Výsledek však nepochybně stál za dlouhá léta čekání. Vynikající odborník na historickou stylizaci kreativně přepracoval tradiční pravoslavnou ikonografii a doplnil ji zcela nečekanými detaily. Například na místě, kde ve scéně Posledního soudu obvykle byli zobrazováni mrtví, kteří samostatně vystupují z hrobů, najednou se objevuje královna podsvětí a mořský král sedící na pohádkové rybě. Ryba se navíc snaží sníst z rukou královny snítku petržele, tradičního pohanského symbolu podsvětí.
Mořský král sedící na pohádkové rybě a královna podsvětí předávají mrtvé k Poslednímu soudu. Detail fresky na západní stěně ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Rozměrnou fresku Posledního soudu podle návrhu Ivana Bilibina namaloval v letech 1941 až 1944 ruský emigrant a absolvent pražské akademie výtvarných umění Konstantin Pjaskovskij. Foto: Vladimir Pomortzeff
Bilibinovy návrhy nástěnných maleb se podařilo realizovat až během druhé světové války. Může se to zdát neuvěřitelné, ale s vytvářením maleb začalo v letních měsících roku 1941, kdy Praha byla okupována nacistickým Německem, Československo jako samostatný stát přestalo existovat a německá vojska postupovala na Moskvu. Tým umělců z řad ruských emigrantů vedla Tatjana Kosinskaja. Převážnou část maleb provedli Andrej Rjazanov a Rostislav Korjakin za spolupráce Michaila Romberga, Ilji Šapova a Václava Hartmana. Ruský emigrant a zároveň absolvent pražské akademie výtvarných umění Konstantin Pjaskovskij namaloval podle návrhu Bilibina obrovskou fresku Posledního soudu, která zabírá celou západní stěnu kaple.
Výstavba ruské kaple na Olšanských hřbitovech se uskutečnila jen díky mimořádně štědrým darům. Klíčovou roli při shromažďování nezbytných finančních prostředků sehrál československý pravicový politik Karel Kramář a jeho ruská manželka Naděžda. Právě prostřednictvím Kramáře neznámý mecenáš, který si přál zůstat v anonymitě, věnoval na stavbu ruské kaple 275 tisíc korun československých, což byla na tu dobu neuvěřitelně vysoká částka. Podle všeho tímto štědrým anonymním dárcem byl tehdejší československý premiér Antonín Švehla. [2]
Vůbec první dar na stavbu budoucí hřbitovní kaple ve výši 100 korun československých věnovala ruská emigrantka Jekatěrina Pavlovna Sadovská na památku svého zesnulého manžela. Významné finanční částky darovali manželé Kramářovi, srbská královská vláda, rumunský velvyslanec Constantin Hiott, pražský magistrát a českoslovenští průmyslníci. Americký miliardář Charles Crane zaplatil návrhy mozaik a nástěnných maleb od Ivana Bilibina. Ministerstvo školství Československa uhradilo výrobu mozaik. Srbský král Alexandr I. Karađorđević zaplatil zvony. [3] Stovky obyčejných ruských emigrantů přispěly na stavbu kaple drobnými částkami ze svých velmi skromných příjmů.
Vůbec první dar na stavbu budoucí hřbitovní kaple ve výši 100 korun československých věnovala ruská emigrantka Jekatěrina Pavlovna Sadovská na památku svého zesnulého manžela. Významné finanční částky darovali manželé Kramářovi, srbská královská vláda, rumunský velvyslanec Constantin Hiott, pražský magistrát a českoslovenští průmyslníci. Americký miliardář Charles Crane zaplatil návrhy mozaik a nástěnných maleb od Ivana Bilibina. Ministerstvo školství Československa uhradilo výrobu mozaik. Srbský král Alexandr I. Karađorđević zaplatil zvony. [3] Stovky obyčejných ruských emigrantů přispěly na stavbu kaple drobnými částkami ze svých velmi skromných příjmů.
Ruská pravoslavná kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech na dobovém snímku neznámého fotografa z léta roku 1929 nebo 1930. V popředí jsou pod tradičními plechovými tabulkami ve tvaru trnové koruny pohřbeni čeští veteráni první světové války. Fotografie ze sbírky autora
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla zpočátku plánována a postavena jako hřbitovní kaple. I když oltář umožňoval konání pravidelných bohoslužeb, hlavním účelem kaple v prvních desetiletích její existence zůstávalo provádění pohřebních obřadů a vzpomínkových akcí, například panychid na výročí úmrtí. Krypta pod kaplí dlouhou dobu sloužila jako márnice. Právě potřeba pohřbívat zemřelé ruské uprchlíky podle pravoslavné tradice byla hlavním důvodem pro stavbu kaple. Zvláště důležitým však byl také význam kaple jako památníku. Původní memoriální funkce se navíc postupem času měnila a naplňovala novým obsahem. Výsledkem se stal vznik mimořádně složitého a mnohotvárného místa historické paměti.
Památník české velkorysosti
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla zpočátku postavena jako památník. V polovině 20. let minulého století stále ještě existovala šance, že se bolševická vláda v Rusku neudrží u moci. Stále ještě zůstávala naděje, že se ruští emigranti budou moci v nějaké dohledné době konečně vrátit do své vlasti. Původně se předpokládalo, že ruská pravoslavná kaple na pražském hřbitově zůstane na věčné časy památníkem pobytu ruských uprchlíků na pohostinné české půdě nad hroby těch, kteří tragédii nuceného vyhnanství nepřežili.
Oficiální zpráva Ministerstva zahraničních věcí Československa o pomoci ruským a ukrajinským uprchlíkům vydaná v roce 1924. Kniha ze sbírky autora
Pobyt desetitisíců ruských uprchlíků na území Československa umožnila bezprecedentní humanitární akce československé vlády, která se zapsala do dějin jako Ruská pomocná akce. V průběhu více než deseti let od podzimu roku 1921 vynaložily československé úřady desítky milionů korun ze státního rozpočtu na podporu uprchlíků z území bývalé Ruské říše, postiženého bolševickým terorem, hladomorem a občanskou válkou. Žádný jiný stát tehdy neposkytoval tak rozsáhlou a tak komplexní pomoc uprchlíkům. Mnoho ruských emigrantů přežilo jen díky neuvěřitelně štědré československé pomoci.
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech nám dnes připomíná, jak před sto lety mladá Československá republika, která se na mapě Evropy objevila teprve v říjnu roku 1918, ukázala celému civilizovanému světu velice důstojný a velkorysý příklad toho, jak má vypadat státní pomoc uprchlíkům z regionů postižených katastrofou. Tento příklad na desítky let dopředu určil standardy poskytování mezinárodní pomoci uprchlíkům. Dnes po celém světě vidíme to, co se tehdy dělalo poprvé a pouze v jedné zemi. Český národ se může nepochybně jen pyšnit touto krásnou epizodou svých dějin.
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech nám dnes připomíná, jak před sto lety mladá Československá republika, která se na mapě Evropy objevila teprve v říjnu roku 1918, ukázala celému civilizovanému světu velice důstojný a velkorysý příklad toho, jak má vypadat státní pomoc uprchlíkům z regionů postižených katastrofou. Tento příklad na desítky let dopředu určil standardy poskytování mezinárodní pomoci uprchlíkům. Dnes po celém světě vidíme to, co se tehdy dělalo poprvé a pouze v jedné zemi. Český národ se může nepochybně jen pyšnit touto krásnou epizodou svých dějin.
Památník obětem válek
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla zpočátku postavena zároveň jako památník nad společným hrobem padlých během první světové války. V červenci roku 1926 byly do krypty pod kaplí přeneseny ostatky srbských válečných zajatců, kteří zemřeli za války v rakouském zajetí. Na podzim roku 1928 byly pod podlahou krypty uloženy také ostatky 130 ruských válečných zajatců, kteří zemřeli během války v pražských nemocnicích a byli původně pohřbeni na různých pražských hřbitovech. [4] Mezi pohřbenými v kryptě byli nejen vojáci pravoslavného vyznání, ale také muslimové, židé nebo katolíci. Pravoslavná kaple se tak stala památníkem nad hrobem obětí první světové války různých národností a různých náboženství.
Hroby ruských emigrantů v kryptě pod ruskou kaplí na Olšanských hřbitovech. Dne 21. října 1928 byly pod podlahou krypty uloženy ostatky 130 ruských válečných zajatců, kteří zemřeli v rakouském zajetí během první světové války. Foto: Vladimir Pomortzeff
Význam ruské kaple jako památníku obětem válek se výrazně zvýšil po druhé světové válce, kdy poblíž vstupu do krypty vznikl hromadný hrob vojáků Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova, kteří se účastnili bojů Pražského povstání v květnu roku 1945 a byli popraveni po příchodu do města jednotek Rudé armády. Zhruba ve stejnou dobu v určité vzdálenosti od kaple bylo zřízeno čestné pohřebiště rudoarmějců, kteří padli v posledních dnech druhé světové války nebo zemřeli z různých příčin až po válce. Nedaleká ruská pravoslavná kaple zřejmě byla důležitým faktorem při výběru místa pro hroby vojáků Rudé armády. [5]
Pro plné pochopení významu ruské kaple na Olšanských hřbitovech jako památníku obětem války je důležitý také tragický osud jejích dvou hlavních tvůrců. Architekt kaple Vladimir Brandt zemřel během německé okupace ve vězení gestapa. Světoznámý ruský umělec Ivan Bilibin, který pro kapli vytvořil návrhy mozaik a nástěnných maleb, se na podzim roku 1936 vrátil z pařížského exilu do Sovětského svazu a zemřel hlady v obleženém Leningradu v únoru roku 1942 během druhé světové války. Kolem kaple se rovněž nacházejí jednotlivé hroby ruských emigrantů, kteří zahynuli v květnu 1945 během pouličních bojů Pražského povstání nebo při bombardování Prahy americkým letectvem na konci druhé světové války.
Pro plné pochopení významu ruské kaple na Olšanských hřbitovech jako památníku obětem války je důležitý také tragický osud jejích dvou hlavních tvůrců. Architekt kaple Vladimir Brandt zemřel během německé okupace ve vězení gestapa. Světoznámý ruský umělec Ivan Bilibin, který pro kapli vytvořil návrhy mozaik a nástěnných maleb, se na podzim roku 1936 vrátil z pařížského exilu do Sovětského svazu a zemřel hlady v obleženém Leningradu v únoru roku 1942 během druhé světové války. Kolem kaple se rovněž nacházejí jednotlivé hroby ruských emigrantů, kteří zahynuli v květnu 1945 během pouličních bojů Pražského povstání nebo při bombardování Prahy americkým letectvem na konci druhé světové války.
Památník obětem bolševismu
Ruští uprchlíci byli nuceni opustit svou vlast, utíkajíce před bolševickým terorem. Téměř každý měl příbuzné, kteří přišli o život během děsivé katastrofy, která postihla tehdy území bývalé Ruské říše. Mnoho budoucích emigrantů bojovalo se zbraní v ruce proti bolševikům v řadách dobrovolnických armád a svou vlast opustili až po porážce bělogvardějců v občanské válce. Téměř každý ztratil v této válce někoho blízkého. Mnozí skončili v emigraci jako váleční invalidé. Mnozí emigranti po všech těchto zkušenostech trpěli těžkými duševními poruchami.
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech obklopená čerstvými hroby ruských emigrantů na dobovém snímku neznámého fotografa z letních měsíců roku 1932. Fotografie ze sbírky autora
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla zpočátku postavena také jako památník obětem bolševického režimu. Okolí kaple se rychle zaplnilo čerstvými hroby. Předpokládalo se, že bílá pravoslavná kaple obklopená nekonečnými řadami jednoduchých bílých pravoslavných křížů nad hroby bývalých bělogvardějců, kteří zemřeli v nuceném vyhnanství, zůstane věčnou připomínkou budoucím generacím, jakou strašlivou cenu občas musí člověk zaplatit v boji za svobodu, jakou strašlivou cenu musí člověk zaplatit v boji proti zlu, jakou strašlivou cenu musí člověk zaplatit v boji za své ideály.
Význam ruské kaple na Olšanských hřbitovech právě jako památníku obětem bolševického režimu se výrazně zvýšil po druhé světové válce, kdy se v květnu 1945 spolu s jednotkami Rudé armády objevili v Praze i příslušníci sovětské kontrarozvědky Smerš. Začalo hromadné zatýkání ruských emigrantů. Desítky významných představitelů ruské emigrace byly násilně odvlečeny do Sovětského svazu a skončily v táborech Gulagu. Jen málokomu se podařilo pobyt v táborech přežít a vrátit se zpět do Československa ke svým rodinám.
Ruští emigranti, kteří jednou již byli nuceni uprchnout před bolševickým terorem ve své vlasti, se stali prvními oběťmi nastupující komunistické diktatury v poválečném Československu. Dosud se kolem kaple na Olšanských hřbitovech zachovaly nepočetné hroby ruských emigrantů, kteří kruté podmínky Gulagu přežili, a také hroby vdov a dětí, které se nikdy nedočkaly návratu svých blízkých ze sovětského vězení. Památce ruských emigrantů, kteří se nevrátili ze stalinských táborů, je dnes věnována pamětní deska na jižní fasádě ruské kaple.
Význam ruské kaple na Olšanských hřbitovech právě jako památníku obětem bolševického režimu se výrazně zvýšil po druhé světové válce, kdy se v květnu 1945 spolu s jednotkami Rudé armády objevili v Praze i příslušníci sovětské kontrarozvědky Smerš. Začalo hromadné zatýkání ruských emigrantů. Desítky významných představitelů ruské emigrace byly násilně odvlečeny do Sovětského svazu a skončily v táborech Gulagu. Jen málokomu se podařilo pobyt v táborech přežít a vrátit se zpět do Československa ke svým rodinám.
Ruští emigranti, kteří jednou již byli nuceni uprchnout před bolševickým terorem ve své vlasti, se stali prvními oběťmi nastupující komunistické diktatury v poválečném Československu. Dosud se kolem kaple na Olšanských hřbitovech zachovaly nepočetné hroby ruských emigrantů, kteří kruté podmínky Gulagu přežili, a také hroby vdov a dětí, které se nikdy nedočkaly návratu svých blízkých ze sovětského vězení. Památce ruských emigrantů, kteří se nevrátili ze stalinských táborů, je dnes věnována pamětní deska na jižní fasádě ruské kaple.
Památník české státnosti
Kaple na Olšanských hřbitovech je obklopena hroby ruských emigrantů. Hroby se nacházejí také v kryptě pod kaplí. Z významných představitelů ruské emigrace je tam pohřben například vynikající odborník na byzantské a staroruské umění akademik Nikodim Kondakov. Vedle něj odpočívá dopravní inženýr Nikolaj Ipaťjev, majitel nechvalně proslulého Ipaťjevova domu v Jekatěrinburgu, v jehož sklepě byl v červenci roku 1918 zavražděn s celou rodinou poslední ruský car Mikuláš II.
Karel Kramář v rakvi během ceremonie rozloučení v mramorové síni své pražské vily dne 27. května 1937 na dobovém snímku pražského fotografa Otakara Neckáře. První předseda československé vlády zemřel 26. května 1937, půl roku po smrti své ruské manželky Naděždy. Fotografie ze sbírky autora
V prosinci roku 1936 byla v kryptě pod kaplí pohřbena Naděžda Kramářová. O půl roku později byl vedle ní pohřben její manžel Karel Kramář, první předseda vlády samostatného Československa. Oba manželé sehráli naprosto klíčovou roli při stavbě kaple. Oba jsou dnes zmíněni v pamětních nápisech, které zdobí vchod do kaple. Po pohřbu manželů Kramářových se pravoslavná kaple, vybudovaná z velké části právě jejich přičiněním, fakticky stala jejich náhrobním památníkem.
Hrob prvního předsedy vlády samostatného Československa Karla Kramáře v kryptě ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Foto: Vladimir Pomortzeff
Pohřeb jednoho z nejvýznamnějších československých státníků radikálně změnil pamětní význam ruské kaple. Mezi místa posledního odpočinku klíčových postav českých dějin se hrob Karla Kramáře zařadil vedle hrobů prvního prezidenta republiky Tomáše Masaryka, prvního ministra zahraničí a druhého prezidenta republiky Edvarda Beneše, prvního ministra obrany Milana Rastislava Štefánika a prvního ministra financí Aloise Rašína. Pravoslavná kaple nad hrobem Karla Kramáře se tak stala jedním z hlavních symbolů české státnosti.
Hrob prvního československého premiéra je obklopen hroby dalších významných osobností českých dějin. V kryptě pod kaplí je pohřben také generál Vladimír Šokorov, který byl prvním velitelem Československého armádního sboru v Rusku. Nedaleko kaple je pohřben generál Nikolaj Chodorovič, který se aktivně podílel na vzniku České družiny v prvních měsících první světové války v Kyjevě. Oba velitelé fakticky stáli u zrodu československé armády. Kolem se nacházejí četné hroby ruských emigrantů, mnozí z nich rovněž sehráli významnou roli v českých dějinách.
Hrob prvního československého premiéra je obklopen hroby dalších významných osobností českých dějin. V kryptě pod kaplí je pohřben také generál Vladimír Šokorov, který byl prvním velitelem Československého armádního sboru v Rusku. Nedaleko kaple je pohřben generál Nikolaj Chodorovič, který se aktivně podílel na vzniku České družiny v prvních měsících první světové války v Kyjevě. Oba velitelé fakticky stáli u zrodu československé armády. Kolem se nacházejí četné hroby ruských emigrantů, mnozí z nich rovněž sehráli významnou roli v českých dějinách.
Hroby ruských emigrantů kolem ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Mnozí z ruských emigrantů zde pohřbených byli významnými osobnostmi českých dějin. Foto: Vladimir Pomortzeff
Památník ruské architektury
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla jedním z prvních pravoslavných chrámů postavených ruskými emigranty po bolševickém převratu. První roky nuceného vyhnanství byly nejtěžší, proto se nejprve pro pravoslavné bohoslužby většinou upravovaly již existující prostory. Dochované ruské sakrální stavby vybudované ve 20. letech minulého století lze spočítat na prstech jedné ruky. Pražská kaple zaujímá mezi nimi zcela výjimečné místo, protože je prvním chrámem ruského exilu, postaveným, jak se říká, na zelené louce, od základů až po osazení kříže na kupoli. [6]
Ruští emigranti stavěli kapli na pražském hřbitově v době, kdy v samotném Rusku, které se ocitlo pod vládou bolševiků, výstavba sakrálních staveb v podstatě skončila. Tisíciletá tradice byla násilně přerušena na rodné půdě a pokračovala pouze v zemích ruského exilu. Několik málo pravoslavných chrámů postavených ruskými emigranty ve 20. letech minulého století tak představuji klíčové články v dějinách ruské církevní architektury, spojující dědictví velkých mistrů minulosti s pozdějšími stavbami. Ruská kaple na Olšanských hřbitovech se svými lakonickými formami vypadá mezi nimi jako skutečná perla architektury ruského exilu.
Ruští emigranti stavěli kapli na pražském hřbitově v době, kdy v samotném Rusku, které se ocitlo pod vládou bolševiků, výstavba sakrálních staveb v podstatě skončila. Tisíciletá tradice byla násilně přerušena na rodné půdě a pokračovala pouze v zemích ruského exilu. Několik málo pravoslavných chrámů postavených ruskými emigranty ve 20. letech minulého století tak představuji klíčové články v dějinách ruské církevní architektury, spojující dědictví velkých mistrů minulosti s pozdějšími stavbami. Ruská kaple na Olšanských hřbitovech se svými lakonickými formami vypadá mezi nimi jako skutečná perla architektury ruského exilu.
Ruská pravoslavná kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech. Foto: Vladimir Pomortzeff
Ruská kaple na Olšanských hřbitovech byla postavena především jako hřbitovní kaple pro důstojné pohřbívání ruských emigrantů podle pravoslavné tradice. Zároveň byla kaple postavena na české půdě jako památník obětem války nad společným hrobem ruských a srbských válečných zajatců a také jako památník obětem bolševického režimu. Tato mimořádně složitá memoriální funkce kaple se odráží na její složité ikonografii. Postavy ruských dějin jsou zde vyobrazeny vedle českých a srbských světců. Přítomnost každého ze světců zpravidla má hlubokou symbolickou konotaci, není vždy patrnou na první pohled.
Svatý Merkurij Smolenský vyobrazený v dolním pásu maleb na jižní stěně ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Fresku vytvořil ruský emigrant Andrej Rjazanov podle návrhu Ivana Bilibina v letních měsících roku 1943. Foto: Vladimir Pomortzeff
Například vedle ruských středověkých knížat Alexandra Něvského a Michala Černigovského se na jižní stěně kaple nečekaně objevuje postava svatého Merkurije Smolenského. Tento ne příliš známý ruský světec zemřel mučednickou smrtí během obléhání Smolenska mongolským princem Bátú v roce 1239. V tomto případě ale je zvlášť důležité, že svatý Merkurij pocházel z Moravy. Navíc boj obyvatel Smolenska proti cizím útočníkům během mongolské invaze alegoricky odkazuje na boj ruského lidu proti bolševikům. Postava světce tak propojuje ruské a české dějiny a zároveň připomíná memoriální funkci kaple.
Významné místo v ikonostasu ruské kaple zaujímá ikona Stětí svatého Jana Křtitele. Také to není náhoda, neboť základní kámen kaple byl položen právě na tento pravoslavný svátek dne 11. září 1924. Zároveň právě v tento den pravoslavná církev tradičně vzpomíná na své vojíny padlé na bojištích. Samotná scéna popravy biblického proroka, dramaticky ztvárněná ikonopiscem Kirillem Katkovem, alegoricky odkazuje na mimosoudní popravy během hrozných let bolševického teroru.
Výčet důležitých součástí ruské kaple lze pokračovat do nekonečna. Každý z těchto prvků vzatý samostatně se nemusí zdát tak významný. Dohromady však tvoří jedinečnou kulturní památku, neuvěřitelnou ve své celistvosti a zároveň mnohotvárnosti významů. Její hodnota se však neomezuje pouze na nesmírně složitou memoriální funkci nebo výjimečnou uměleckou výzdobu. Ruská pravoslavná kaple se nachází na Olšanských hřbitovech v obklopení dalších významných památek českých dějin, které společně tvoří mimořádně důležité místo historické paměti českého národa. Ruská kaple na Olšanských hřbitovech zároveň nepochybně zůstává také důležitým místem historické paměti národa ruského.
Významné místo v ikonostasu ruské kaple zaujímá ikona Stětí svatého Jana Křtitele. Také to není náhoda, neboť základní kámen kaple byl položen právě na tento pravoslavný svátek dne 11. září 1924. Zároveň právě v tento den pravoslavná církev tradičně vzpomíná na své vojíny padlé na bojištích. Samotná scéna popravy biblického proroka, dramaticky ztvárněná ikonopiscem Kirillem Katkovem, alegoricky odkazuje na mimosoudní popravy během hrozných let bolševického teroru.
Výčet důležitých součástí ruské kaple lze pokračovat do nekonečna. Každý z těchto prvků vzatý samostatně se nemusí zdát tak významný. Dohromady však tvoří jedinečnou kulturní památku, neuvěřitelnou ve své celistvosti a zároveň mnohotvárnosti významů. Její hodnota se však neomezuje pouze na nesmírně složitou memoriální funkci nebo výjimečnou uměleckou výzdobu. Ruská pravoslavná kaple se nachází na Olšanských hřbitovech v obklopení dalších významných památek českých dějin, které společně tvoří mimořádně důležité místo historické paměti českého národa. Ruská kaple na Olšanských hřbitovech zároveň nepochybně zůstává také důležitým místem historické paměti národa ruského.
Památník lidské nevědomosti
Ruskou kapli na Olšanských hřbitovech postavili ruští emigranti. Vlastníkem kaple byl emigrantský spolek, který se zapsal do dějin pod názvem Uspenské bratrstvo. [7] Spolek byl dvakrát likvidován totalitními režimy. Poprvé byla jeho činnost zakázána německými okupačními úřady, poté komunisty. V roce 1951 byl veškerý majetek spolku, včetně hřbitovní kaple, rozhodnutím státních orgánů komunistického Československa v rozporu s platnými právními normami převeden na Československou pravoslavnou církev, formálně samostatnou, ale fakticky kontrolovanou moskevským patriarchátem. [8]
Kaple je nyní ve vlastnictví hlavního města Prahy. Česká pravoslavná církev ji dlouhodobě pronajímá za zvýhodněných podmínek pro konání svých bohoslužeb. [9] Celý areál Olšanských hřbitovů, včetně kaple a hrobů ruských emigrantů kolem ní, je oficiálně prohlášen za kulturní památku a nachází se pod státní ochranou. [10] Kaple zároveň je památníkem nad válečným hrobem a podléhá ochraně podle zákona o válečných hrobech. [11] Může se zdát, že tato jedinečná památka je v bezpečí, protože je chráněna i na legislativní úrovni. Ve skutečnosti však kaple prožívá dnes zřejmě nejtěžší období ve své historii.
Kaple je nyní ve vlastnictví hlavního města Prahy. Česká pravoslavná církev ji dlouhodobě pronajímá za zvýhodněných podmínek pro konání svých bohoslužeb. [9] Celý areál Olšanských hřbitovů, včetně kaple a hrobů ruských emigrantů kolem ní, je oficiálně prohlášen za kulturní památku a nachází se pod státní ochranou. [10] Kaple zároveň je památníkem nad válečným hrobem a podléhá ochraně podle zákona o válečných hrobech. [11] Může se zdát, že tato jedinečná památka je v bezpečí, protože je chráněna i na legislativní úrovni. Ve skutečnosti však kaple prožívá dnes zřejmě nejtěžší období ve své historii.
Bohoslužba před ruskou kaplí na Olšanských hřbitovech na chrámový svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice dne 28. srpna 2022. Foto: Pražská pravoslavná eparchie
Jak již bylo zmíněno, kaple na Olšanských hřbitovech byla původně postavena výhradně pro pohřební obřady a vzpomínkové akce. Do kaple se vejde maximálně padesát lidí. Stovky nebo dokonce tisíce věřících, kteří v poslední době pravidelně navštěvují bohoslužby, se dovnitř prostě fyzicky nedostanou. Proto se dnes bohoslužby konají venku bez ohledu na počasí. Věřící trpí chladem a deštěm. Vlhký vzduch proudí do kaple skrz otevřené dveře a ničí jedinečné ikony a fresky podle návrhů slavného ruského umělce Ivana Bilibina. Tato nepříznivá situace trvá již více než dvacet let.
Problém má pouze jedno řešení. Sváteční a nedělní bohoslužby s velkým počtem věřících by se měly přesunout do většího prostoru. Najít takový není těžké. V Praze jsou desítky nevyužívaných katolických kostelů. To bylo třeba udělat už dávno. Vedení Pražské pravoslavné eparchie však tento problém zřejmě vůbec nezajímá. Pravděpodobným důvodem takové nečinnosti je dlouhotrvající konflikt uvnitř české pravoslavné církve, který se nekončí již druhé desetiletí. Vedlejším účinkem pokračujícího konfliktu je také nekonečné střídání duchovních na pozice správce ruské kaple. Jen v posledních letech se v kapli na Olšanských hřbitovech postupně vystřídalo sedm správců. [12] Výsledek je snadno předvídatelný.
Problém má pouze jedno řešení. Sváteční a nedělní bohoslužby s velkým počtem věřících by se měly přesunout do většího prostoru. Najít takový není těžké. V Praze jsou desítky nevyužívaných katolických kostelů. To bylo třeba udělat už dávno. Vedení Pražské pravoslavné eparchie však tento problém zřejmě vůbec nezajímá. Pravděpodobným důvodem takové nečinnosti je dlouhotrvající konflikt uvnitř české pravoslavné církve, který se nekončí již druhé desetiletí. Vedlejším účinkem pokračujícího konfliktu je také nekonečné střídání duchovních na pozice správce ruské kaple. Jen v posledních letech se v kapli na Olšanských hřbitovech postupně vystřídalo sedm správců. [12] Výsledek je snadno předvídatelný.
Hostina pravoslavného duchovenstva v kryptě ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Stůl s občerstvením a nápoji stojí přímo na hrobě ruských válečných zajatců. Nedatovaný snímek z archivu redakce Deníku N
Navzdory oficiálnímu statutu chráněné kulturní památky, navzdory oficiálnímu statutu chráněného válečného hrobu, se neustále střídající představitelé pravoslavné církve nakládají s kaplí jako se svým vlastním majetkem. Před časem byla česká veřejnost nepříjemně překvapena hostinami, které české pravoslavné duchovenstvo, jak se vyšlo najevo, pořádalo v kryptě pod kaplí vedle hrobu prvního československého premiéra Karla Kramáře. Stoly s občerstvením a nápoji byly umísťovány přímo na společném hrobě ruských válečných zajatců. Nicméně to nebyl ten největší problém.
Skutečnou tragédií se stalo zmizení některých klíčových prvků umělecké výzdoby z interiéru kaple. Zmizelo křišťálové panikadilo. Zmizela veškerá původní věčná světla, která kdysi zdobila ikonostas. Zmizely historické dokumenty. Zmizely ikony se vzácnými smaltovanými obklady, které ruské kapli kdysi darovali ruští emigranti. Jejich místo nyní obsadily moderní bohoslužebné předměty tovární výroby, které těší nezkušené oko leskem umělého pozlacení, ale nemají žádnou uměleckou ani historickou hodnotu. Nenahraditelnou ztrátou je zmizení velkého stříbrného věčného světla, které kněžna Natalia Grigorjevna Jašvilová věnovala ruské kapli na památku svého jediného syna, zavražděného bolševiky v Kyjevě v lednu roku 1918. Ještě nedávno toto věčné světlo zdobilo ikonostas.
Skutečnou tragédií se stalo zmizení některých klíčových prvků umělecké výzdoby z interiéru kaple. Zmizelo křišťálové panikadilo. Zmizela veškerá původní věčná světla, která kdysi zdobila ikonostas. Zmizely historické dokumenty. Zmizely ikony se vzácnými smaltovanými obklady, které ruské kapli kdysi darovali ruští emigranti. Jejich místo nyní obsadily moderní bohoslužebné předměty tovární výroby, které těší nezkušené oko leskem umělého pozlacení, ale nemají žádnou uměleckou ani historickou hodnotu. Nenahraditelnou ztrátou je zmizení velkého stříbrného věčného světla, které kněžna Natalia Grigorjevna Jašvilová věnovala ruské kapli na památku svého jediného syna, zavražděného bolševiky v Kyjevě v lednu roku 1918. Ještě nedávno toto věčné světlo zdobilo ikonostas.
Stříbrné věčné světlo, které kněžna Natalia Grigorjevna Jašvilová věnovala ruské kapli na Olšanských hřbitovech na památku svého jediného syna, zavražděného bolševiky, na snímku z roku 2002, kdy ještě zdobilo ikonostas. Foto: Vladimir Pomortzeff
Osud přeživších prvků umělecké výzdoby je také smutný. Jedinečné korouhví, pravoslavné liturgické prapory, vyrobené unikátní středověkou vyšívací technikou, jejichž autorkou rovněž byla kněžna Jašvilová, jsou nyní v kritickém stavu a vyžadují nákladné restaurování. Ještě horší je stav dvou korouhví od emigrantského umělce Andreje Rjazanova, ačkoli ještě nedávno nevypadaly natolik poškozené. Ikonostas je začernalý od svíček. Barva na ikonách se loupe a odpadává. Teprve před pár měsíci někdo z pracovníků kaple otřel mokrým hadrem fresky na jižní stěně pod oknem. Výsledkem je závažné poškození obličeje postav svatého knížete Vladimíra a svaté kněžny Olgy.
Musíme neustále pamatovat, že kaple na Olšanských hřbitovech je oficiálně prohlášena za kulturní památku. Jakékoli manipulace s prvky její umělecké výzdoby musí být nájemcem dopředu odsouhlaseny s vlastníkem a orgány památkové péče. Zdá se však, že české pravoslavné duchovenstvo o tomto požadavku českých zákonů vůbec neví. Podle všeho opakovaně byla prováděna nepovolená a neodborná renovace freskových maleb a ikon ikonostasu. Světle šedé dveře kaple byly nedávno přetřeny zelenou barvou bez příslušného souhlasu památkářů. Když v dubnu roku 2017 jeden z bývalých členů pravoslavné církevní obce se rozzlobil a pomaloval kapli urážlivými nápisy, byla fasáda narychlo přemalována, aniž by se vyčkalo na odborné posouzení vzniklé škody památkáři a příslušné povolení. Navíc dělníci použili disperzní barvu, která je pro takové případy naprosto nevhodná.
Musíme neustále pamatovat, že kaple na Olšanských hřbitovech je oficiálně prohlášena za kulturní památku. Jakékoli manipulace s prvky její umělecké výzdoby musí být nájemcem dopředu odsouhlaseny s vlastníkem a orgány památkové péče. Zdá se však, že české pravoslavné duchovenstvo o tomto požadavku českých zákonů vůbec neví. Podle všeho opakovaně byla prováděna nepovolená a neodborná renovace freskových maleb a ikon ikonostasu. Světle šedé dveře kaple byly nedávno přetřeny zelenou barvou bez příslušného souhlasu památkářů. Když v dubnu roku 2017 jeden z bývalých členů pravoslavné církevní obce se rozzlobil a pomaloval kapli urážlivými nápisy, byla fasáda narychlo přemalována, aniž by se vyčkalo na odborné posouzení vzniklé škody památkáři a příslušné povolení. Navíc dělníci použili disperzní barvu, která je pro takové případy naprosto nevhodná.
Dělníci narychlo přetírají nápisy na fasádě ruské kaple na Olšanských hřbitovech dne 29. dubna 2017. Provedené práce nebyly řádně projednány s vlastníkem kulturní památky ani s orgány památkové péče. Dveře kaple brzy byly natřeny zelenou barvou, opět bez příslušného souhlasu památkářů. Foto: Irina Šulc
Zřejmě právě přemalování stěn na jaře roku 2017 způsobilo katastrofální zhoršení stavu freskových maleb vytvořených podle návrhů ruského umělce Ivana Bilibina. Podle odborníků pražského magistrátu nevhodná disperzní barva na fasádě pravděpodobně způsobila dramatický nárůst vlhkosti uvnitř kaple. [13] V důsledku toho začaly unikátní fresky opadávat s alarmující rychlostí. Český pravoslavný duchovní, který svévolně nařídil přemalování fasády, pravděpodobně ani nevěděl, že při stavbě kaple nebyla vůbec použita cementová omítka, aby stěny lépe "dýchaly". Místo toho byly stěny pokryty zvenčí speciální vápennou omítkou s přídavkem bílé mramorové moučky místo písku, čímž odpadla sama potřeba dalšího malování.
Český pravoslavný duchovní Roman Hajdamačenko během bohoslužby v kryptě ruské kaple na Olšanských hřbitovech dne 25. dubna 2021. Náhrobní deska ruského generála Vladimíra Šokorova (v pozadí) je využívána jako věšák na liturgická roucha. Foto: Pražská pravoslavná eparchie
Zvláštní zmínku zaslouží zcela nezodpovědný přístup českého pravoslavného duchovenstva ke hrobům umístěným v kryptě pod kaplí. Pietní prostor mimořádného významu je dlouhodobě využíván nájemcem jako skladiště různých nevhodných předmětů. Přímo vedle hrobu prvního československého premiéra Karla Kramáře jsou stále uloženy krabice se svíčkami nebo kanystry se svěcenou vodou. Když během epidemie koronaviru bohoslužby z dosud nevysvětlených důvodů byly přesunuty do krypty, náhrobní desky významných představitelů ruské emigrace byly používány jako věšáky na liturgická roucha nebo jako podstavce pro liturgické náčiní. Náhrobek generála Vladimíra Šokorova, prvního velitele Československého armádního sboru v Rusku, byl tehdy vážně poškozen. Opravu poškození zatím nikdo neprovedl. Ve stejnou dobu zmizel beze stopy věnec ze stepního donského kavylu z náhrobku donského kozáka a bývalého bělogvardějce Nikolaje Kelina, speciálně přivezený kozáky z jeho vlasti.
Je třeba poznamenat, že kaple na Olšanských hřbitovech není první kulturní památkou, která trpí nezodpovědným přístupem ze strany českého pravoslavného duchovenstva. Před několika lety pražský magistrát nuceně ukončil nájemní smlouvu na kryptu pod pravoslavnou katedrálou svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se v roce 1942 ukrývali českoslovenští parašutisté, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Pravoslavná církev tak ztratila právo užívat zvláště důležitý posvátný prostor, spojený s činností a mučednickou smrtí svatého biskupa Gorazda, jednoho ze zakladatelů českého pravoslaví. Vedení města Hradec Králové rovněž odmítlo prodloužit nájemní smlouvu na dřevěný karpatský kostelík svatého Mikuláše v Jiráskových sadech, který přes osmdesát let byl jednou z nejstarších kulturních památek užívaných Pražskou pravoslavnou eparchií.
Je třeba poznamenat, že kaple na Olšanských hřbitovech není první kulturní památkou, která trpí nezodpovědným přístupem ze strany českého pravoslavného duchovenstva. Před několika lety pražský magistrát nuceně ukončil nájemní smlouvu na kryptu pod pravoslavnou katedrálou svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se v roce 1942 ukrývali českoslovenští parašutisté, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha. Pravoslavná církev tak ztratila právo užívat zvláště důležitý posvátný prostor, spojený s činností a mučednickou smrtí svatého biskupa Gorazda, jednoho ze zakladatelů českého pravoslaví. Vedení města Hradec Králové rovněž odmítlo prodloužit nájemní smlouvu na dřevěný karpatský kostelík svatého Mikuláše v Jiráskových sadech, který přes osmdesát let byl jednou z nejstarších kulturních památek užívaných Pražskou pravoslavnou eparchií.
Požár dřevěného karpatského kostelíka svatého Archanděla Michaela na pražském Petříně dne 28. října 2020. Foto: Leoš Kučerа / Hasičský záchranný sbor České republiky.
Zcela katastrofálně skončila nájemní smlouva karpatského kostelíku na pražském Petříně. Jedinečná dřevěná sakrální stavba, kterou také měla v pronájmu Pražská pravoslavná eparchie, téměř úplně vyhořela dne 28. října 2020. Praha se tak přišla o jednu ze svých nejúžasnějších památek. Ačkoli viník požáru nebyl nikdy oficiálně jmenován, televizní reportáže ukázaly plynové lahve, které se z neznámých důvodů nacházely uvnitř kostelíku. Zřejmě byla dřevěná stavba v rozporu se všemi požárními předpisy vytápěna otevřeným ohněm. I kdyby požár skutečně zavinili bezdomovci, kteří dlouhodobě nocovali vedle, pravoslavná církev nepochybně nese svůj podíl morální odpovědnosti za tuto strašnou tragédii.
Nejdůležitější je, že takový naprosto nedůstojný přístup k historickému a kulturnímu dědictví nesmírně škodí především pověsti české pravoslavné církve, která dnes i tak prochází obtížnými časy. Není přitom pochyb o tom, že většina českých pravoslavných si velmi dobře uvědomuje, jak důležité je chránit památky. Skvělým důkazem toho je vzorná rekonstrukce pravoslavného chrámu svaté kněžny Olgy ve Františkových Lázních, která byla dokončena před několika lety. Očividně pověst celé pravoslavné církve trpí pouze kvůli nevědomosti a lhostejnosti jen některých ne příliš vzdelaných duchovních. Bylo by žádoucí, aby si všichni představitelé českého pravoslavného duchovenstva co nejdříve uvědomili, jakou neuvěřitelnou roli hraje v životě moderní společnosti historická paměť. Čím dříve se tak stane, tím více vynikajících památek minulosti se podaří zachránit pro budoucí generace.
Nejdůležitější je, že takový naprosto nedůstojný přístup k historickému a kulturnímu dědictví nesmírně škodí především pověsti české pravoslavné církve, která dnes i tak prochází obtížnými časy. Není přitom pochyb o tom, že většina českých pravoslavných si velmi dobře uvědomuje, jak důležité je chránit památky. Skvělým důkazem toho je vzorná rekonstrukce pravoslavného chrámu svaté kněžny Olgy ve Františkových Lázních, která byla dokončena před několika lety. Očividně pověst celé pravoslavné církve trpí pouze kvůli nevědomosti a lhostejnosti jen některých ne příliš vzdelaných duchovních. Bylo by žádoucí, aby si všichni představitelé českého pravoslavného duchovenstva co nejdříve uvědomili, jakou neuvěřitelnou roli hraje v životě moderní společnosti historická paměť. Čím dříve se tak stane, tím více vynikajících památek minulosti se podaří zachránit pro budoucí generace.
Četné problémy ruské kaple na Olšanských hřbitovech nevznikly včera. Poslední odborná rekonstrukce kulturní památky proběhla v letech 1973 až 1974, tedy před půl stoletím. Během posledních dvou desetiletí různí lidé na různých úrovních opakovaně upozorňovali na kritický stav kaple. Bohužel ne vždy takové výzvy vyvolaly patřičnou reakci vlastníka památky a jejího nájemce. Nyní se zdá, že se situace postupně mění k lepšímu. Alespoň pražský magistrát a správa pražských hřbitovů v poslední době podnikly některé konkrétní a účinné kroky k záchraně unikátní památky. Výrazně jim v tom pomáhají zástupci akademické obce, představitelé občanských spolků a občanští aktivisté. Bylo by žádoucí, aby se k tomuto procesu konečně přidalo i české pravoslavné duchovenstvo. Bez společného postupu všech zainteresovaných stran je záchrana této jedinečné kulturní památky sotva možná.
Publikováno dne 26. prosince 2023 k uctění 100. výročí úmrtí profesora Alexandra Ivanoviče Sadovského. Významný ruský fyzik Alexandr Sadovskij, který se zabýval působením světla na krystaly, zemřel v Praze v noci na 27. prosince 1923 ve věku 64 let. Jeho hrob byl jedním z prvních v pravoslavné části Olšanských hřbitovů. Vdova po profesorovi Jekatěrina Pavlovna Sadovská čtyři měsíce po manželově smrti věnovala vůbec první dar ve výši 100 korun na stavbu ruské kaple na Olšanských hřbitovech na památku svého zesnulého manžela. Hrob profesora Sadovského se bohužel do našich dnů nedochoval.
Prameny:
Tato publikace vznikla jako výsledek mnohaleté badatelské práce, jejímž předmětem je historie výstavby ruské kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech a historie vzniku její umělecké výzdoby. Přestože tato práce ještě není zdaleka dokončena, autor již prostudoval tisíce archivních dokumentů, stovky článků v dobovém tisku a téměř veškerou vydanou literaturu na toto téma v různých jazycích. Výsledkem této badatelské práce budou několik knižních publikací věnovaných historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech, které se nyní připravují.
Mezi prostudované prameny je nezbytné především zmínit nepublikované dokumenty z fondů českých archivů, především Národního archivu, Archivu hlavního města Prahy, Archivu Národního muzea, Literárního archivu Památníku národního písemnictví a několika soukromých sbírek. Důležitým zdrojem informací jsou také četné zprávy v československém a ruském emigrantském dobovém tisku. Následující seznam literatury si neklade za cíl vyjmenovat všechny publikace. Jsou zde uvedeny pouze nejdůležitější texty vydané za poslední století, ze kterých mohou zájemci čerpat další informace o historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Publikace jsou uvedeny v chronologickém pořadí:
1. Миркович Александр Михайлович. Русский Свято-Николаевский православный приход в Праге-Чешской. Прага: А. М. Миркович, 1928. Článek ruského dopravního inženýra Alexandra Mirkoviče, který byl přímým účastníkem stavby ruské kaple na Olšanských hřbitovech. První část článku vyšla v roce 1928 jako samostatná brožura. Druhá část článku byla zařazena do sborníku "Rusové v Praze" vydaném ve stejném roce: Миркович Александр Михайлович. Успенское Братство в Праге // Русские в Праге. 1918–1928 г.г. Составитель: Постников Сергей Порфирьевич. Прага, 1928. Стр. 234–238.
2. Еленев Николай Артемьевич. Русское изобразительное искусство в Праге // Русские в Праге. 1918–1928 г.г. Составитель: Постников Сергей Порфирьевич. Прага, 1928. Стр. 284–310. Článek ruského historika umění Nikolaje Jeleneva vydaný v roce 1928 byl prvním pokusem popsat architektonické hodnoty a nedostatky ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Článek byl opakovaně citován následujícími generacemi badatelů bez náležitého kritického zhodnocení, ačkoli za uplynulá desetiletí mnohé z tezí článku beznadějně zastaraly.
3. Kšicová Danuše. Nástěnné malby Ivana Jakovleviče Bilibina v Praze // Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. F 19–20. 1975–1976. Brno: Masarykova univerzita, 1976. S. 65–81. Odborný článek české historičky umění Danuše Kšicové z roku 1976 byl prvním a dosud jediným pokusem podrobně popsat účast světoznámého ruského umělce Ivana Jakovleviče Bilibina na vzniku umělecké výzdoby ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Bohužel za uplynulé půlstoletí článek zastaral a obsahuje mnoho nepřesností. Článek byl dvakrát publikován bez podstatných změn v ruském překladu: Кшицова Дануше. Билибин и чешская среда // Пути к друзьям. Praha: Lidové nakladatelství, 1986. Стр. 160–173. Кшицова Дануше. «Я большой националист и очень люблю Россию». И. Я. Билибин и Чехия // Наше наследие. Москва. № 70 за 2004 год. Стр. 140–151.
4. Седельников Валерий Олегович. Ольшаны // Наше наследие. Москва. № 3 (15) за 1990 год. Стр. 136–142. Článek sovětského historika Valerije Sedělnikova, publikovaný v roce 1990 na stránkách populárního sovětského vlastivědného časopisu "Naše nasledije" ("Naše dědictví"), byl první publikací o historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech a emigrantské nekropoli kolem ní, která se dostala do rukou masového sovětského čtenáře.
5. Gavriněv Vladimír. Ruský pravoslavný hřbitov s kaplí Zesnutí Přesvaté Bohorodice (Uspěnija Presvjatoj Bogorodicy, zkráceně Uspenský chrám) v Praze na Olšanech // Hlas pravoslaví. Praha. Ročník XLVIII. Prosinec 1992. S. 97–102. Pražský badatel a potomek ruských emigrantů Vladimír Gavriněv neocenitelně přispěl ke studiu ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Většina pozdějších publikací věnovaných kapli nebo emigrantské nekropoli je tak či onak založena na výsledcích jeho mnohaletého bádání. Výše uvedený článek z roku 1992 byl také publikován v ruštině: Гавринёв Владимир Алексеевич. Церковь Успения Пресвятой Богородицы. Священное поле зарубежной России // Дом в изгнании. Очерки о русской эмиграции в Чехословакии. 1918–1945. Редакторы: Марина Добушева и Виктория Крымова. Прага: RT+RS Servis, 2008. Стр. 417–420.
6. Kotkavaara Kari. Progeny of the Icon. Émigré Russian Revivalism and the Vicissitudes of the Eastern Orthodox Sacred Image. Turku: Åbo Akademi University Press, 1999. První a zatím jedinou vědeckou monografii věnovanou ruské kaple na Olšanských hřbitovech a její umělecké výzdobě připravil finský historik umění Kari Kotkavaara. Monografie vyšla v angličtině před čtvrt stoletím a dodnes zůstává jedinou plnohodnotnou vědeckou studií na toto téma.
7. Быстров Дмитрий Владимирович. Русские храмы в Чехии // Невский архив. Историко-краеведческий сборник. Выпуск IV. Санкт-Петербург: Издательство Чернышева, 1999. Стр. 391–414. Stručný popis historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech z roku 1999 zůstává dodnes nejpopulárnějším výkladem tohoto tématu. Většina publikací věnovaných ruské kaple na internetu vychází právě z tohoto textu pražského badatele a rovněž potomka ruských emigrantů Dmitrije Bystrova. Článek byl také publikován jako samostatná brožura: Иляшевский Константин Петрович, Быстров Дмитрий Владимирович. Православные русские храмы в Праге. Прага: Anguelina, 2000.
8. Копршивова Анастасия Васильевна. Крамарж и «Братство для погребения православных русских граждан и для охраны и содержания в порядке их могил в Чехословакии» // Rossica. Научные исследования по русистике, украинистике и белорусистике. 2001. № 1. Praha: Euroslavica, 2001. Стр. 71–84. Uznávaná odbornice na dějiny ruské emigrace a rovněž potomkyně ruských emigrantů Anastázie Kopřivová se ve svých článcích opakovaně zabývala historií ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Tento její článek je věnován okolnostem vzniku Uspenského bratrstva. Článek byl také publikován v češtině: Kopřivová Anastázie. Naděžda Kramářová a Jednota pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v Československu // Kde je domov. Sborník k životnímu jubileu Raisy Machatkové. Praha: Státní ústřední archiv, 2002. S. 98–110.
9. Бурега Владимир Викторович. История создания Братства для погребения православных русских граждан и содержания в порядке их могил в Чехословакии // Rossica. Научные исследования по русистике, украинистике и белорусистике. 2007. № 1. Praha: Euroslavica, 2007. Стр. 123–138. Ukrajinský badatel Volodymyr Bureha je předním odborníkem na dějiny Československé pravoslavné církve. Tento jeho článek je věnován okolnostem vzniku Uspenského bratrstva. Rozšířená verze článku byla později publikována v češtině: Bureha Volodymyr, Marek Pavel. Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953. Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008.
10. Ольшаны — некрополь русской эмиграции. Редакторы: Марина Добушева и Виктория Крымова. Прага: Русская традиция, 2011. Dosud jediná knižní publikace zcela věnovaná ruské emigrantské nekropoli na Olšanských hřbitovech. Bohužel, historii ruské kaple je v teto knize věnováno jen pár stránek. Má smysl používat první vydání knihy, protože druhé vydání z roku 2021 obsahuje značné množství nepřesností a faktických chyb. Kniha vyšla také v českém překladu: Olšany, nekropole ruské emigrace. Editoři: Marina Dobuševa a Viktorie Krymova. Praha: Ruská tradice, 2013.
11. Добушева Марина Викторовна. Ольшаны — некрополь русской эмиграции // Русская акция помощи в Чехословакии. История, значение, наследие. Составители: Лукаш Бабка и Игорь Золотарев. Прага: Национальная библиотека Чешской Республики — Славянская библиотека; Русская традиция, 2012. Стр. 225–230. Článek dlouholeté šéfredaktorky pražského emigrantského časopisu "Russkoje slovo" ("Ruské slovo") poprvé nastiňuje současné problémy ruské kaple na Olšanských hřbitovech a emigrantské nekropole kolem ní. Stejnému tématu jsou věnovány i další polemické články Mariny Dobuševové, publikované na stránkách časopisu "Russkoje slovo".
12. Копршивова Анастасия Васильевна. Найти приют, оставить след... К столетию Чехословацкой республики. Прага: Русская традиция, 2018. Kniha odbornice na dějiny ruské emigrace Anastázie Kopřivové obsahuje populárně naučné články, které byly dříve publikovány na stránkách pražského emigrantského časopisu "Russkoje slovo" ("Ruské slovo"). Některé z článků jsou věnovány jednotlivým epizodám z historie ruské kaple na Olšanských hřbitovech.
Mezi prostudované prameny je nezbytné především zmínit nepublikované dokumenty z fondů českých archivů, především Národního archivu, Archivu hlavního města Prahy, Archivu Národního muzea, Literárního archivu Památníku národního písemnictví a několika soukromých sbírek. Důležitým zdrojem informací jsou také četné zprávy v československém a ruském emigrantském dobovém tisku. Následující seznam literatury si neklade za cíl vyjmenovat všechny publikace. Jsou zde uvedeny pouze nejdůležitější texty vydané za poslední století, ze kterých mohou zájemci čerpat další informace o historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Publikace jsou uvedeny v chronologickém pořadí:
1. Миркович Александр Михайлович. Русский Свято-Николаевский православный приход в Праге-Чешской. Прага: А. М. Миркович, 1928. Článek ruského dopravního inženýra Alexandra Mirkoviče, který byl přímým účastníkem stavby ruské kaple na Olšanských hřbitovech. První část článku vyšla v roce 1928 jako samostatná brožura. Druhá část článku byla zařazena do sborníku "Rusové v Praze" vydaném ve stejném roce: Миркович Александр Михайлович. Успенское Братство в Праге // Русские в Праге. 1918–1928 г.г. Составитель: Постников Сергей Порфирьевич. Прага, 1928. Стр. 234–238.
2. Еленев Николай Артемьевич. Русское изобразительное искусство в Праге // Русские в Праге. 1918–1928 г.г. Составитель: Постников Сергей Порфирьевич. Прага, 1928. Стр. 284–310. Článek ruského historika umění Nikolaje Jeleneva vydaný v roce 1928 byl prvním pokusem popsat architektonické hodnoty a nedostatky ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Článek byl opakovaně citován následujícími generacemi badatelů bez náležitého kritického zhodnocení, ačkoli za uplynulá desetiletí mnohé z tezí článku beznadějně zastaraly.
3. Kšicová Danuše. Nástěnné malby Ivana Jakovleviče Bilibina v Praze // Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity. F 19–20. 1975–1976. Brno: Masarykova univerzita, 1976. S. 65–81. Odborný článek české historičky umění Danuše Kšicové z roku 1976 byl prvním a dosud jediným pokusem podrobně popsat účast světoznámého ruského umělce Ivana Jakovleviče Bilibina na vzniku umělecké výzdoby ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Bohužel za uplynulé půlstoletí článek zastaral a obsahuje mnoho nepřesností. Článek byl dvakrát publikován bez podstatných změn v ruském překladu: Кшицова Дануше. Билибин и чешская среда // Пути к друзьям. Praha: Lidové nakladatelství, 1986. Стр. 160–173. Кшицова Дануше. «Я большой националист и очень люблю Россию». И. Я. Билибин и Чехия // Наше наследие. Москва. № 70 за 2004 год. Стр. 140–151.
4. Седельников Валерий Олегович. Ольшаны // Наше наследие. Москва. № 3 (15) за 1990 год. Стр. 136–142. Článek sovětského historika Valerije Sedělnikova, publikovaný v roce 1990 na stránkách populárního sovětského vlastivědného časopisu "Naše nasledije" ("Naše dědictví"), byl první publikací o historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech a emigrantské nekropoli kolem ní, která se dostala do rukou masového sovětského čtenáře.
5. Gavriněv Vladimír. Ruský pravoslavný hřbitov s kaplí Zesnutí Přesvaté Bohorodice (Uspěnija Presvjatoj Bogorodicy, zkráceně Uspenský chrám) v Praze na Olšanech // Hlas pravoslaví. Praha. Ročník XLVIII. Prosinec 1992. S. 97–102. Pražský badatel a potomek ruských emigrantů Vladimír Gavriněv neocenitelně přispěl ke studiu ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Většina pozdějších publikací věnovaných kapli nebo emigrantské nekropoli je tak či onak založena na výsledcích jeho mnohaletého bádání. Výše uvedený článek z roku 1992 byl také publikován v ruštině: Гавринёв Владимир Алексеевич. Церковь Успения Пресвятой Богородицы. Священное поле зарубежной России // Дом в изгнании. Очерки о русской эмиграции в Чехословакии. 1918–1945. Редакторы: Марина Добушева и Виктория Крымова. Прага: RT+RS Servis, 2008. Стр. 417–420.
6. Kotkavaara Kari. Progeny of the Icon. Émigré Russian Revivalism and the Vicissitudes of the Eastern Orthodox Sacred Image. Turku: Åbo Akademi University Press, 1999. První a zatím jedinou vědeckou monografii věnovanou ruské kaple na Olšanských hřbitovech a její umělecké výzdobě připravil finský historik umění Kari Kotkavaara. Monografie vyšla v angličtině před čtvrt stoletím a dodnes zůstává jedinou plnohodnotnou vědeckou studií na toto téma.
7. Быстров Дмитрий Владимирович. Русские храмы в Чехии // Невский архив. Историко-краеведческий сборник. Выпуск IV. Санкт-Петербург: Издательство Чернышева, 1999. Стр. 391–414. Stručný popis historii ruské kaple na Olšanských hřbitovech z roku 1999 zůstává dodnes nejpopulárnějším výkladem tohoto tématu. Většina publikací věnovaných ruské kaple na internetu vychází právě z tohoto textu pražského badatele a rovněž potomka ruských emigrantů Dmitrije Bystrova. Článek byl také publikován jako samostatná brožura: Иляшевский Константин Петрович, Быстров Дмитрий Владимирович. Православные русские храмы в Праге. Прага: Anguelina, 2000.
8. Копршивова Анастасия Васильевна. Крамарж и «Братство для погребения православных русских граждан и для охраны и содержания в порядке их могил в Чехословакии» // Rossica. Научные исследования по русистике, украинистике и белорусистике. 2001. № 1. Praha: Euroslavica, 2001. Стр. 71–84. Uznávaná odbornice na dějiny ruské emigrace a rovněž potomkyně ruských emigrantů Anastázie Kopřivová se ve svých článcích opakovaně zabývala historií ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Tento její článek je věnován okolnostem vzniku Uspenského bratrstva. Článek byl také publikován v češtině: Kopřivová Anastázie. Naděžda Kramářová a Jednota pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v Československu // Kde je domov. Sborník k životnímu jubileu Raisy Machatkové. Praha: Státní ústřední archiv, 2002. S. 98–110.
9. Бурега Владимир Викторович. История создания Братства для погребения православных русских граждан и содержания в порядке их могил в Чехословакии // Rossica. Научные исследования по русистике, украинистике и белорусистике. 2007. № 1. Praha: Euroslavica, 2007. Стр. 123–138. Ukrajinský badatel Volodymyr Bureha je předním odborníkem na dějiny Československé pravoslavné církve. Tento jeho článek je věnován okolnostem vzniku Uspenského bratrstva. Rozšířená verze článku byla později publikována v češtině: Bureha Volodymyr, Marek Pavel. Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953. Příspěvek k dějinám Pravoslavné církve v českých zemích, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2008.
10. Ольшаны — некрополь русской эмиграции. Редакторы: Марина Добушева и Виктория Крымова. Прага: Русская традиция, 2011. Dosud jediná knižní publikace zcela věnovaná ruské emigrantské nekropoli na Olšanských hřbitovech. Bohužel, historii ruské kaple je v teto knize věnováno jen pár stránek. Má smysl používat první vydání knihy, protože druhé vydání z roku 2021 obsahuje značné množství nepřesností a faktických chyb. Kniha vyšla také v českém překladu: Olšany, nekropole ruské emigrace. Editoři: Marina Dobuševa a Viktorie Krymova. Praha: Ruská tradice, 2013.
11. Добушева Марина Викторовна. Ольшаны — некрополь русской эмиграции // Русская акция помощи в Чехословакии. История, значение, наследие. Составители: Лукаш Бабка и Игорь Золотарев. Прага: Национальная библиотека Чешской Республики — Славянская библиотека; Русская традиция, 2012. Стр. 225–230. Článek dlouholeté šéfredaktorky pražského emigrantského časopisu "Russkoje slovo" ("Ruské slovo") poprvé nastiňuje současné problémy ruské kaple na Olšanských hřbitovech a emigrantské nekropole kolem ní. Stejnému tématu jsou věnovány i další polemické články Mariny Dobuševové, publikované na stránkách časopisu "Russkoje slovo".
12. Копршивова Анастасия Васильевна. Найти приют, оставить след... К столетию Чехословацкой республики. Прага: Русская традиция, 2018. Kniha odbornice na dějiny ruské emigrace Anastázie Kopřivové obsahuje populárně naučné články, které byly dříve publikovány na stránkách pražského emigrantského časopisu "Russkoje slovo" ("Ruské slovo"). Některé z článků jsou věnovány jednotlivým epizodám z historie ruské kaple na Olšanských hřbitovech.
Poznámky:
1. Mladého ruského ikonopisce Kirilla Katkova společně s architektem Vladimirem Brandtem a umělcem Ivanem Bilibinem je správné označit za jednoho ze tří hlavních tvůrců ruské kaple na Olšanských hřbitovech. Kromě 64 ikon pro ikonostas je Kirill Katkov také autorem dvou pamětních nápisů na hlavním průčelí kaple a umělecké výzdoby pěti zvonů na zvonici. Namaloval také dvě oltářní ikony a pravděpodobně vytvořil návrh prvních dvou náhrobních desek pro pohřbené v kryptě kaple. Během prvních tří let, než byla instalována velká mozaika, zdobila hlavní průčelí ruské kaple provizorní freska rovněž od Kirilla Katkova. Byl také autorem kartonu pro mozaiku Znamení přesvaté Bohorodice a podle všeho aktivně pomáhal Bilibinovi při jeho práci na návrzích freskových maleb pro ruskou kapli.
2. Dosud nebyly nalezeny doklady jednoznačně potvrzující, že anonymním dárcem, který na stavbu ruské kaple na Olšanských hřbitovech věnoval částku 275 tisíc korun, byl právě předseda československé vlády Antonín Švehla. Existuje však řada nepřímých důkazů, které svědčí ve prospěch této verze.
3. Rozšířená legenda, že každý z pěti zvonů ruské kaple na Olšanských hřbitovech byl údajně zaplacen samostatným dárcem, není podložena doklady. Celkem bylo na výrobu pěti zvonů vynaloženo 15 tisíc korun československých. Většinu z této částky, konkrétně 9 tisíc korun, věnoval právě srbský král Alexandr I. Karađorđević. Zbývajících 6 tisíc korun bylo částečně uhrazeno částkou ve výši 2,5 tisíce korun vybranou mezi ruskými emigranty. Zbývajících 3,5 tisíce korun přispěl z vlastních prostředků emigrantský spolek Uspenské bratrstvo, který postavil a vlastnil kapli na Olšanských hřbitovech. Tyto prostředky v době poslední splátky za zvony v dubnu 1937 byly více než z poloviny tvořeny členskými příspěvky řadových členů spolku, tedy obyčejných ruských emigrantů. Dedikační nápisy na třech zvonech, které tvrdí, že tyto zvony údajně darovali ruské kapli manželé Kramářovi, metropolita Jevlogij Georgijevskij a biskup Sergij Koroljov, tak fakticky neodpovídají skutečnému stavu věcí, i když zásluhy všech jmenovaných na stavbě ruské kaple na Olšanských hřbitovech jsou nezpochybnitelné.
2. Dosud nebyly nalezeny doklady jednoznačně potvrzující, že anonymním dárcem, který na stavbu ruské kaple na Olšanských hřbitovech věnoval částku 275 tisíc korun, byl právě předseda československé vlády Antonín Švehla. Existuje však řada nepřímých důkazů, které svědčí ve prospěch této verze.
3. Rozšířená legenda, že každý z pěti zvonů ruské kaple na Olšanských hřbitovech byl údajně zaplacen samostatným dárcem, není podložena doklady. Celkem bylo na výrobu pěti zvonů vynaloženo 15 tisíc korun československých. Většinu z této částky, konkrétně 9 tisíc korun, věnoval právě srbský král Alexandr I. Karađorđević. Zbývajících 6 tisíc korun bylo částečně uhrazeno částkou ve výši 2,5 tisíce korun vybranou mezi ruskými emigranty. Zbývajících 3,5 tisíce korun přispěl z vlastních prostředků emigrantský spolek Uspenské bratrstvo, který postavil a vlastnil kapli na Olšanských hřbitovech. Tyto prostředky v době poslední splátky za zvony v dubnu 1937 byly více než z poloviny tvořeny členskými příspěvky řadových členů spolku, tedy obyčejných ruských emigrantů. Dedikační nápisy na třech zvonech, které tvrdí, že tyto zvony údajně darovali ruské kapli manželé Kramářovi, metropolita Jevlogij Georgijevskij a biskup Sergij Koroljov, tak fakticky neodpovídají skutečnému stavu věcí, i když zásluhy všech jmenovaných na stavbě ruské kaple na Olšanských hřbitovech jsou nezpochybnitelné.
4. Na konci podzimu roku 1930 byla hrobka ruských válečných zajatců pod podlahou krypty ještě jednou otevřena, aby byly do ní uloženy ostatky dalších dvou ruských vojáků, kteří rovnež zemřeli v rakouském zajetí během první světové války. Celkový počet ruských válečných zajatců pohřbených v kryptě pod kaplí na Olšanských hřbitovech se tak zvýšil na 132 osob. Počet srbských válečných zajatců pohřbených v kryptě se také odhaduje na přibližně 130 osob.
5. Většina prvních záznamů o pohřbech rudoarmějců na Olšanských hřbitovech z druhé poloviny května roku 1945 téměř vždy uvádí, že pohřeb se konal vedle "ruského kostela" nebo na "ruském hřbitově", jak se tehdy říkalo hrobům ruských emigrantů kolem ruské kaple. Někteří rudoarmějci skutečně byli původně pohřbeni přímo vedle ruské kaple a teprve v letních měsících roku 1945 byly jejich ostatky přemístěny do areálu čestného pohřebiště vojínů Rudé armády. Je třeba také poznamenat, že stromy tehdy byly výrazně nižší a ruská kaple byla proto dobře viditelná přímo od hrobů rudoarmějců.
6. Mezi dochovanými chrámy ruského exilu postavenými v zahraničí ve 20. letech 20. století je třeba zmínit Chrám Nejsvětější Trojice v parku Tašmajdan v centru Bělehradu, který byl založen téměř současně s pražskou kaplí. Tento chrám však byl zřejmě postaven na již existujících základech bývalé márnice. Tato jedinečná památka ruského exilu byla navíc vážně poškozena v důsledku poslední rekonstrukce provedené před několika lety zástupci moskevského patriarchátu a fakticky ztratila svou historickou podobu. Další významnou památkou tohoto období je Chrám svatého Sergeje Radoněžského (Sergijevskoje podvorje) v Paříži. V tomto případě však byl pro pravoslavné bohoslužby přestavěn bývalý německý luterský kostel. Přibližně ve stejnou dobu byly postaveny pravoslavné chrámy ve francouzských městech Ugine, Colombelles a Clamart, které se dochovaly dodnes téměř v původní podobě. Všechny tyto chrámy však byly dokončeny a vysvěceny o něco později než ruská kaple na Olšanských hřbitovech. Mezi ztracenými pravoslavnými chrámy tohoto období je třeba zmínit první budovu pravoslavné katedrály v Berlíně (Voskresenskij sobor), postavenou podle návrhu uznávaného ruského architekta Nikolaje Vasiljeva. Bohužel tato jedinečná památka ruského exilu byla následně přestavěna na obytnou budovu.
7. Název "Uspenské bratrstvo" nebo "Uspenská jednota" byl používán jako neoficiální. Oficiální název emigrantského spolku, který postavil a vlastnil ruskou kapli na Olšanských hřbitovech, byl "Jednota pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v Československu".
5. Většina prvních záznamů o pohřbech rudoarmějců na Olšanských hřbitovech z druhé poloviny května roku 1945 téměř vždy uvádí, že pohřeb se konal vedle "ruského kostela" nebo na "ruském hřbitově", jak se tehdy říkalo hrobům ruských emigrantů kolem ruské kaple. Někteří rudoarmějci skutečně byli původně pohřbeni přímo vedle ruské kaple a teprve v letních měsících roku 1945 byly jejich ostatky přemístěny do areálu čestného pohřebiště vojínů Rudé armády. Je třeba také poznamenat, že stromy tehdy byly výrazně nižší a ruská kaple byla proto dobře viditelná přímo od hrobů rudoarmějců.
6. Mezi dochovanými chrámy ruského exilu postavenými v zahraničí ve 20. letech 20. století je třeba zmínit Chrám Nejsvětější Trojice v parku Tašmajdan v centru Bělehradu, který byl založen téměř současně s pražskou kaplí. Tento chrám však byl zřejmě postaven na již existujících základech bývalé márnice. Tato jedinečná památka ruského exilu byla navíc vážně poškozena v důsledku poslední rekonstrukce provedené před několika lety zástupci moskevského patriarchátu a fakticky ztratila svou historickou podobu. Další významnou památkou tohoto období je Chrám svatého Sergeje Radoněžského (Sergijevskoje podvorje) v Paříži. V tomto případě však byl pro pravoslavné bohoslužby přestavěn bývalý německý luterský kostel. Přibližně ve stejnou dobu byly postaveny pravoslavné chrámy ve francouzských městech Ugine, Colombelles a Clamart, které se dochovaly dodnes téměř v původní podobě. Všechny tyto chrámy však byly dokončeny a vysvěceny o něco později než ruská kaple na Olšanských hřbitovech. Mezi ztracenými pravoslavnými chrámy tohoto období je třeba zmínit první budovu pravoslavné katedrály v Berlíně (Voskresenskij sobor), postavenou podle návrhu uznávaného ruského architekta Nikolaje Vasiljeva. Bohužel tato jedinečná památka ruského exilu byla následně přestavěna na obytnou budovu.
7. Název "Uspenské bratrstvo" nebo "Uspenská jednota" byl používán jako neoficiální. Oficiální název emigrantského spolku, který postavil a vlastnil ruskou kapli na Olšanských hřbitovech, byl "Jednota pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v Československu".
8. Pravoslavná církev v Československu, jak se tato náboženská organizace oficiálně nazývala, vznikla po druhé světové válce na troskách Československé pravoslavné eparchie pod jurisdikcí Srbské pravoslavné církve, která působila na území Československa v předválečných letech a byla zakázána a zlikvidována za německé okupace. Československá pravoslavná církev ve své poválečné podobě vznikla do značné míry na popud sovětského diktátora Josefa Stalina, který si tak chtěl vytvořit další páku vlivu na dění v Československu. Formálně byla Československá pravoslavná církev považována za autokefální, tedy zcela nezávislou a samostatnou. Až do roku 1999 však byla řízena biskupy vyslanými ze Sovětského svazu. Po rozdělení Československa si církev zachovala jednotu a získala oficiální název Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku. Dvě z jejích čtyř eparchií dnes fungují na území České republiky. Míra závislosti současného českého pravoslavného duchovenstva na moskevském patriarchátu je předmětem neustálých diskusí v českém tisku.
9. Ruskou kapli na Olšanských hřbitovech v současné době dočasně pronajímá Pražská pravoslavná eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku na základě nájemní smlouvy ze dne 28. dubna 2022. Před uzavřením této nájemní smlouvy byla kaple po dvě desetiletí pronajata pravoslavní církevní obcí městské čtvrti Žižkov, která má právo vykonávat hospodářskou činnost včetně uzavírání smluv, ale fakticky je součástí struktury Pražské pravoslavné eparchie. Správce pravoslavné obce je jmenován pravoslavným arcibiskupem pražským. Správce obce fakticky také spravuje ruskou kapli na Olšanských hřbitovech. Současná nájemní smlouva zavazuje nájemce k péči o kulturní památku a ukládá řadu omezení. Například nájemce nesmí prodávat v kapli jakékoliv předměty ani pořádat venkovní bohoslužby. Tyto a mnohé další body smlouvy však nájemce jednoduše ignoruje.
10. Olšanské hřbitovy byly prohlášeny za kulturní památku dne 3. května 1958. Celý areál hřbitovů byl zapsán do seznamu kulturních památek Československa dne 22. prosince 1964. Dnes jsou Olšanské hřbitovy kulturní památkou České republiky (Rejstříkové číslo 11741/1-1331). Ruská kaple na Olšanských hřbitovech včetně ikonostasu a maleb podle návrhů ruského umělce Ivana Bilibina je výslovně uvedena jako chráněná součást kulturní památky.
9. Ruskou kapli na Olšanských hřbitovech v současné době dočasně pronajímá Pražská pravoslavná eparchie Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku na základě nájemní smlouvy ze dne 28. dubna 2022. Před uzavřením této nájemní smlouvy byla kaple po dvě desetiletí pronajata pravoslavní církevní obcí městské čtvrti Žižkov, která má právo vykonávat hospodářskou činnost včetně uzavírání smluv, ale fakticky je součástí struktury Pražské pravoslavné eparchie. Správce pravoslavné obce je jmenován pravoslavným arcibiskupem pražským. Správce obce fakticky také spravuje ruskou kapli na Olšanských hřbitovech. Současná nájemní smlouva zavazuje nájemce k péči o kulturní památku a ukládá řadu omezení. Například nájemce nesmí prodávat v kapli jakékoliv předměty ani pořádat venkovní bohoslužby. Tyto a mnohé další body smlouvy však nájemce jednoduše ignoruje.
10. Olšanské hřbitovy byly prohlášeny za kulturní památku dne 3. května 1958. Celý areál hřbitovů byl zapsán do seznamu kulturních památek Československa dne 22. prosince 1964. Dnes jsou Olšanské hřbitovy kulturní památkou České republiky (Rejstříkové číslo 11741/1-1331). Ruská kaple na Olšanských hřbitovech včetně ikonostasu a maleb podle návrhů ruského umělce Ivana Bilibina je výslovně uvedena jako chráněná součást kulturní památky.
11. Zákon České republiky o válečných hrobech a pietních místech ze dne 22. března 2004 nařizuje zvláštní státní ochranu hrobů zemřelých v důsledku válečných konfliktů a památníků obětem války. Vzhledem k tomu, že v kryptě ruské kaple na Olšanských hřbitovech jsou pohřbeny ostatky ruských a srbských válečných zajatců, kteří zemřeli během první světové války v rakouském zajetí, a kaple samotná byla postavena jako památník obětem války, je ruská kaple zařazena do Centrální evidence válečných hrobů Ministerstva obrany České republiky (Evidenční číslo CZE0003-24245). Z této skutečnosti vyplývají pro vlastníka kaple a jejího nájemce četné povinnosti.
12. V uplynulých dvaceti letech byli správci ruské kaple na Olšanských hřbitovech postupně archimandrita Silvestr (občanským jménem Sergej Vajlo), archimandrita Sergij (občanským jménem Sergej Ivannikov), protojerej Vladislav Dolgušin, archimandrita Dorotej (občanským jménem Ernest Raptsun) a protojerej Igor Efremuškin. V lednu 2016 byl správcem ruské kaple na Olšanských hřbitovech jmenován archimandrita Roman Hajdamačenko, který zůstává správcem dodnes. Všichni uvedení v době výkonu funkce správce byli duchovními Pražské pravoslavné eparchie bez ohledu na místo narození a státní příslušnost. Někteří z uvedených vykonávali povinnosti správce pouze několik měsíců. Archimandrita Sergij (občanským jménem Sergej Ivannikov), nyní biskup moskevského patriarchátu ve funkci metropolity Barnaulského a Altajského, přestože byl formálně jmenován správcem, nebyl z neznámých důvodů oficiálně zapsán jako správce pravoslavné církevní obce Ministerstvem kultury České republiky. Podle oficiálních dokumentů byl v té době jako správce evidován tehdejší pražský arcibiskup a metropolita českých zemí Kryštof (občanským jménem Radim Pulec). Archimandrita Silvestr (občanským jménem Sergej Vajlo) zemřel dne 14. srpna 2011 ve věku 47 let. Ostatní duchovní jsou stále naživu.
13. Kopie odborného posudku pražského magistrátu ze dne 1. června 2021 je uložena v archivu autora. Mezi další možné příčiny rychlého zhoršení stavu freskových maleb ruské kaple na Olšanských hřbitovech je uveden nevyhovující režim provozu kulturní památky. Některé ze zjištěných problémů měla vyřešit nová nájemní smlouva ze dne 28. dubna 2022. Bohužel řada podstatných ustanovení této smlouvy však je nájemcem jednoduše ignorována.
12. V uplynulých dvaceti letech byli správci ruské kaple na Olšanských hřbitovech postupně archimandrita Silvestr (občanským jménem Sergej Vajlo), archimandrita Sergij (občanským jménem Sergej Ivannikov), protojerej Vladislav Dolgušin, archimandrita Dorotej (občanským jménem Ernest Raptsun) a protojerej Igor Efremuškin. V lednu 2016 byl správcem ruské kaple na Olšanských hřbitovech jmenován archimandrita Roman Hajdamačenko, který zůstává správcem dodnes. Všichni uvedení v době výkonu funkce správce byli duchovními Pražské pravoslavné eparchie bez ohledu na místo narození a státní příslušnost. Někteří z uvedených vykonávali povinnosti správce pouze několik měsíců. Archimandrita Sergij (občanským jménem Sergej Ivannikov), nyní biskup moskevského patriarchátu ve funkci metropolity Barnaulského a Altajského, přestože byl formálně jmenován správcem, nebyl z neznámých důvodů oficiálně zapsán jako správce pravoslavné církevní obce Ministerstvem kultury České republiky. Podle oficiálních dokumentů byl v té době jako správce evidován tehdejší pražský arcibiskup a metropolita českých zemí Kryštof (občanským jménem Radim Pulec). Archimandrita Silvestr (občanským jménem Sergej Vajlo) zemřel dne 14. srpna 2011 ve věku 47 let. Ostatní duchovní jsou stále naživu.
13. Kopie odborného posudku pražského magistrátu ze dne 1. června 2021 je uložena v archivu autora. Mezi další možné příčiny rychlého zhoršení stavu freskových maleb ruské kaple na Olšanských hřbitovech je uveden nevyhovující režim provozu kulturní památky. Některé ze zjištěných problémů měla vyřešit nová nájemní smlouva ze dne 28. dubna 2022. Bohužel řada podstatných ustanovení této smlouvy však je nájemcem jednoduše ignorována.
Sledujte moje sociální sítě
Na těchto stránkách využíváme soubory cookie za účelem měření návštěvnosti.