Pražská ulice nese jméno
po neexistujícím rudoarmějci

Bakurinova ulice v pražské městské části Dolní Počernice. Foto: Vladimir Pomortzeff

České prameny o existenci rudoarmějce Ivana Bakurina vůbec nepochybují. Evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR přibližuje okolnosti jeho úmrti: vojín Rudé armády Ivan Bakurin dne 10. května 1945 byl přejet a usmrcen ruským tankem projíždějícím obcí Dolní Počernice.¹ Stejná příčina úmrtí je uvedena v knize úmrtí římsko-katolické farnosti Dolní Počernice s poznámkou, že k tragické dopravní nehodě došlo na křižovatce přímo v obci.² Hrob Ivana Bakurina se dnes nachází v centrální části Dolnopočernického hřbitova. Na náhrobku je napsáno rusky: "Ivan Bakurin zahynul při osvobození Prahy dne 10. května 1945". Pod tím je uvedeno česky: "Zde leží jeden z hrdinů vítězné Rudé armády".

Hrob rudoarmějce Ivana Bakurina na Dolnopočernickém hřbitově. Foto: Vladimir Pomortzeff

Bakurinova ulice svůj název dostala v roce 1974. K přejmenování došlo po připojení Dolních Počernic ku Praze. Původně se nazývala Raisova, ale hlavní město jednu Raisovou ulici již mělo jinde. V tu dobu v Praze již existovaly ulice Koněvova, Rybalkova a Jeremenkova pojmenované po sovětských maršálech z druhé světové války a ulice Gončarenkova na počest gardového poručíka Ivana Gončarenka, který dne 9. května 1945 přijel v prvním tanku do Prahy a na Klárově zahynul. Rudoarmějec Ivan Bakurin se stal v této honosné společnosti pátým.

Zajímavostí je, že žádné ruské zdroje rudoarmějce Ivana Bakurina vůbec nezmiňují, i když na jeho počest je pojmenována pražská ulice. Na jednom z poválečných seznamů sovětských válečných hrobů na území Československa z roku 1957, se objevuje pouze rudoarmějec Ivan Bakunin, který také zemřel dne 10. května 1945 a též byl pohřben na hřbitově v Dolních Počernicích.³ Stejné jméno se opakuje ještě dvakrát na jiném nedatovaném poválečném seznamu z fondů Ústředního archivu Ministerstva obrany Ruska, sestaveném v ruském a českém jazyce.⁴ Je zřejmě, že ve všech těchto třech případech jde o pouhé překlepy.

Současně jedno z válečných hlášení z května 1945 o nenávratných ztrátách z řad seržantů a vojínů 202. samostatné lehké dělostřelecké brigády spadající pod 6. gardovou tankovou armádu 2. ukrajinské fronty Rudé armády objevené ve fondech Ústředního archivu Ministerstva obrany Ruska tvrdí, že dne 10. května 1945 zahynul v Dolních Počernicích ve věku asi 37 let příslušník Rudé armády Vasilij Ivanovič Polosin v hodnosti seržant. Také byl pohřben na Dolnopočernickém hřbitově. Pocházel z ruského města Rjazaň nedaleko Moskvy, kde po něm zůstala vdova Anastasija Vasiljevna Trojnikovová.⁵

Bojová cesta Vasilije Polosina je poměrně dobře doložená archivními prameny. Narodil se v roce 1908 ve vesnici Laskovo v Rjazaňské gubernii Ruska. V roce 1942 se přihlásil do Rudé armády u Proletářského obvodního vojenského komisariátu v Moskvě. Za války sloužil jako řidič. V srpnu 1943 byl vyznamenán řádem Rudé hvězdy. Výňatek z dekretu k vyznamenání přibližuje okolnosti jeho statečného činu: "Během bojů od 16. do 19. srpna tohoto roku v okolí obce Dolgeňkaja po masivním bombardovacím útoku nepřátelského letectva začalo hořet nákladní auto s munici. Soudruh Polosin, riskujíc svůj život, uhasil toto hořící auto a převezl je na bezpečné místo. Následně se vrátil do oblasti, která byla stále napadena bombardováním a vyvezl i ostatní auta, která se ocitla pod nepřátelskou palbou." ⁶

Dekret k vyznamenání rudoarmějce Vasilije Polosina řádem Rudé hvězdy ze dne 25. srpna 1943. Zdroj: Ústřední archiv Ministerstva obrany Ruska

Evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR nemá žádný záznam o existenci hrobu seržanta Vasilije Polosina na českém území. Současně záznam o hrobu rudoarmějce Bakurina má docela zvláštní poznámku. V hlášení velitele stanice SNB (Sboru národní bezpečnosti) Dolní Počernice ze dne 9. dubna 1946 je tento rudoarmějec uveden pod podivným jménem TVAROCUM BAČURIN UBANOBUR. V dalších dokumentech počínaje od 10. října 1947 je všude uveden již jako Ivan Bakurin.¹ Ve zmíněné knize úmrtí římsko-katolické farnosti Dolní Počernice jméno rudoarmějce je také napsáno podobným způsobem: Tvarocum Bacurin Ivanovič.²

Zápis v knize úmrtí římsko-katolické farnosti Dolní Počernice ze dne 10. května 1945, kde zemřelý rudoarmějec je uveden pod podivným jménem Tvarocum Bacurin Ivanovič. Foto: Vladimir Pomortzeff

První jméno ze zápisu vyškrtl farář Emanuel Pivnička, který u pohřbu rudoarmějce osobně přítomen nebyl. Lze předpokládat, že ze knihy úmrtí rozhodl později vyškrtnout slovo, které se mu zdálo jako zjevný nesmysl. Oprava je potvrzena vlastnoručním podpisem faráře.² Následující dva jména pravděpodobně pak byly chybně přečteny jako Bakurin Ivan. Výsledkem byla instance na Dolnopočernickém hřbitově náhrobku nesoucího jméno rudoarmějce, který ve skutečnosti zřejmě vůbec nikdy neexistoval. Následně na počest neexistujícího rudoarmějce Ivana Bakurina byla pojmenovaná pražská ulice.

Stačí se ale na tento hlavolam podívat pozorné. Pokud ovládáte alespoň základy ruštiny, je vidět, že ve skutečnosti je tady napsáno rusky: Polosin Vasilij Ivanovič. Jenom někdo, kdo asi vůbec rusky neuměl, přepsal jméno, napsané v nějakém dokladu ručně psanou azbuku, mylně předpokládaje, že jde o nápis latinkou. Výsledkem byl tento skoro nesmyslný řad písmen: Tvarocum Bacurin Ivanovič.

Podobným způsobem někdo přeložil jméno Vasilije Polosina ve zmíněném hlášení velitele stanice SNB ze dne 9. dubna 1946. Vznikl naprosto nečitelný hlavolam: TVAROCUM BAČURIN UBANOBUR. Nicméně, pokud se podíváte pozorné, i zde je také jasně vidět stejné jméno: ПОЛОСИН ВАСИЛИЙ ИВАНОВИЧ (Polosin Vasilij Ivanovič). Podle všeho později někdo jiný mylně přečetl tuto nesmyslnou kombinaci písmen jako ТОВАРИЩ БАКУРИН ИВАН (Soudruh Bakurin Ivan). Takto se sovětský důstojník Vasilij Polosin zázračně proměnil na rudoarmějce Ivana Bakurina. Následující obrázek pro přehlednost ilustruje jak stejný text ručně psanou azbuku muže byt přečten a přepsan úplně různými způsoby:

Existuje však ještě jedno vysvětlení vzniku hrobu Ivana Bakurina na hřbitově v Dolních Počernicích. Téhož dne 10. května 1945 zajali rudoarmějci a přímo v obci popravili dva příslušníci Vlasovovy armády. Zachovaly se vzpomínky pamětníků a dokonce i fotografií těl popravených.⁷ Oba vlasovci byli pohřbeni na tom samém hřbitově. Záznam o jejich úmrti a pohřbu se ve farní knize úmrtí nachází přímo nad záznamem o úmrti vojáka, dnes známého jako Ivan Bakurin. Současně není na záznamu Bakurina jednoznačně uvedeno, že se jedná o rudoarmějce. Zemřelý je označen pouze jako "ruský vojín". Záznam o pohřbu vlasovců uvádí, že jde o "dva neznámé ruské vojíny armády generála Vlasova".² Hrob vlasovců se dodnes nezachoval. Na základě těchto skutečností se český vojenský historik Tomáš Jakl domnívá, že Ivan Bakurin nebyl rudoarmějec, ale jeden z vlasovců a všichni tři můžou být pohřbeni společně ve stejném hrobě.⁸

Tato verze však vůbec nevypadá přesvědčivě. Ačkoli všichni tři zemřeli ve stejný den, podle farní knihy úmrtí se jejich pohřby konali zvlášť. Popravení vlasovci byli pohřbeni ten samý den 10. května 1945, kdežto rudoarmějec měl slavnostní pohřeb až 12. května 1945. Zástupcem české strany na obojích pohřbech byl tehdejší místní hrobník František Vencl, což potvrzuje jeho vlastnoruční podpis ve farní knize úmrtí.² Místní historik Martin Šíla navíc uvádí, že podle pamětníků byl hrob vlasovců umístěn u hřbitovní zdi.⁹ Zatímco hrob rudoarmějce se dodnes nachází v centrální části Dolnopočernického hřbitova.

Bakurinova ulice v pražské městské části Dolní Počernice. Foto: Vladimir Pomortzeff

Předložené skutečností připadají dostačující pro tvrzení, že v hrobě Ivana Bakurina na hřbitově v Dolních Počernicích je ve skutečností pohřben seržant Rudé armády Vasilij Ivanovič Polosin, který dne 10. května 1945 zahynul pod pásy sovětského tanku ve věku asi 37 let. Navíc další hroby vojáků Rudé armády na tomto hřbitově prostě nejsou. Co se tyká rudoarmějce Ivana Bakurina, jehož jméno dnes nese pražská ulice, ten zřejmě ve skutečnosti vůbec neexistoval.

Zdá se, že magistrát hlavního města Prahy a radnice městské časti Dolní Počernice by nyní měly začít přemýšlet o přejmenování Bakurinove ulice, aby toto historické nedorozumění alespoň po 40 letech bylo napraveno.

Ruské velvyslanectví v Praze bylo v květnu 2018 seznámeno s důkazy uvedené v teto publikace. První tajemník ruského velvyslanectví Valerij Konnov, který má na ambasádě na starostí vojenské hroby, uznal předložené důkazy za věcné a slíbil, že v nejbližším terminu zajistí instalace dodatečné tabulky s jménem seržanta Vasilije Polosina na jeho hrobě na Dolnopočernickém hřbitově. To se ale dosud nestalo.

Předběžné výsledky teto badatelské práce jsou poprvé publikovány dne 11. srpna 2017. Konečné výsledky badatelské práce jsou poprvé publikovány v ruském jazyce dne 3. května 2018. Tento český překlad je zveřejněn dne 7. listopadu 2018. Fotografie jsou pořízené v Dolních Počernicích dne 11. srpna 2017.

Poznámky:

¹ Evidence válečných hrobů CZE0014-28175.

² Kniha úmrtí ŘK Dolní Počernice sv. IV 7. 1944–1949 folio 4, uložena na Oddělení matrik ÚMČ Prahy 1.

³ ЦАМО, фонд 58, опись 927429, дело 1, лист 37.

⁴ ЦАМО, фонд 58, опись А-38849, дело 2, лист 4, лист 118.

⁵ ЦАМО, фонд 58, опись 18003, дело 759, лист 3.

⁶ ЦАМО, фонд 33, опись 686044, дело 2269, лист 12.

⁷ Kašička, František. Dolní Počernice: z dějin naší obce. Úřad Městské části Praha – Dolní Počernice, 2013.

⁸ Jakl, Tomáš: Vojáci 1. divize ROA zapsaní v pražských matrikách zemřelých. Historie a vojenství. 2014, č. 2, s. 134–139.

⁹ Šíla, Martin. Osobní dopis ze dne 22.04.2018. Archiv autora.